10 vět, které na pohovoru rozhodně neříkejte

Občas z každého z nás vypadne věta, za kterou bychom si nejraději dali pár facek. Zejména, když máme nervy na pochodu. Někteří uchazeči jimi ale nešetří a ani netuší, že nějak pochybili. Tady jsou hlášky, kterými personalistu tedy rozhodně neoslníte.

Jedná se o prohlášení, nad kterými HR nevěřícně kroutí hlavou a na životopis jejich autorů pravděpodobně namalují velký červený křížek. Tady jsou ty nejčastější z nich…

Čím se ta vaše firma vlastně zabývá?

Určitě nechoďte na pohovor s tím, že máte jen mlhavou, nebo dokonce žádnou představu o tom, co firma dělá. A pokud se snad přece jenom stane, že víte méně, než by se od člověka ve vaší pozici očekávalo, neprozraďte se otázkou typu “A co vy tady vlastně děláte”?. To vás do dalšího kola výběrka rozhodně nedostane. Před pohovorem věnujte 10 minut průzkumu na webu společnosti, to je naprostý základ.

V práci teď potřebuji trochu zvolnit

V současné práci toho máte až nad hlavu a cítíte, že potřebujete klidnější vody. Možná že si novou prací opravdu co do tempa a stresové zátěže polepšíte. Když ale vyslovíte tohle, dáváte personalistovi jasný signál, že chcete spíš odpočívat než pracovat. A to vám dveře k nim do firmy neotevře.

Můžu dělat cokoliv

Jste možná v situaci, kdy potřebujete, stůj co stůj, získat práci. Jakoukoliv práci. Na pohovoru ale neříkejte, že budete dělat COKOLIV. Působí to naprosto zoufale. A zoufalce nikdo zaměstnat nechce. Hlásíte se přece na jednu konkrétní pozici, tak se při pohovoru bavte hlavně o ní: proč ji chcete získat, jaké máte předpoklady a dovednosti.

Pro práci já tedy rozhodně nežiju

Máte spoustu zájmů, kamarádů a plánů. A práce vás od toho všeho vlastně zdržuje. Pracujete, protože potřebujete peníze, nicméně snažení kolegů vám vždycky připadá tak trochu k smíchu. Nechápete, proč se honí a stresují pro byznys někoho jiného. Vám je totiž tohle všechno šum a fuk, máte přece svůj život. Což je sice všechno hezké, ale před personalistou to z vás dělá nafoukaného fracka. Buď svůj postoj šikovně zamaskujte, přehodnoťte nebo se raději dejte na volnou nohu a kopejte sami za sebe.

Promiňte, že jdu pozdě

Ujel vám autobus. Zabloudili jste a k tomu se vám vybil mobil. Tyto situace se samozřejmě stávají. Pokud vás však čeká pracovní pohovor, stávat by se neměly. Plánujte, vyrazte s předstihem a předejděte trapasu.

Jsem strašně nervózní

Na pohovor nechodíme každý den a je přirozené cítit jistou nervozitu. Personalista ji na vás možná pozná sám. Proto není třeba na svůj stav ještě upozorňovat. I když máte stažený žaludek a zpocené dlaně, nebuďte bábovka a bojujte.

Můžu si jít zakouřit?

Vždy když máte nervy v kýblu zaručeně pomůže cigárko. A přece teprve čekáte až vás personalista přijme. Tak proč si neskočit ven na jedno rychlý. Honí se vám hlavou. Snad chvilku počkají, ne? Vždyť je to na pár minut. Výmluvně zamáváte na recepční krabičkou a zapalovačem a jdete. Chyba! Ukážete hned několik svých nedostatků najednou. Závislost, neschopnost ovládat se, nedochvilnost, neurvalost, neprofesionalitu. Co myslíte, ozvou se vám? 

To mám přece napsané v životopise

Ptají se na věci, které máte v životopise a vám se zdá zbytečné je opakovat? Personalisté váš životopis samozřejmě četli. Chtějí se však dozvědět víc nebo slyšet, co jim o své praxi řeknete tváří v tvář. Které informace vypíchnete, či jaké emoce u toho projevíte. Odpovědět, že není třeba odpovídat, když jste to už přeci napsali z vás dělá neotesance.

Ne, nemám vůbec žádné otázky

Pohovor není výslech kandidáta, ale dialog obou stran. Proto by vám personalista měl dát prostor i pro vaše dotazy. Mějte je připravené dopředu a zeptejte se na to, co vás o práci a firmě zajímá. Pokud řeknete, že se nechcete zeptat na nic, vypadá to, že vás práce vlastně vůbec nezajímá.

Jak dlouho to ještě bude trvat?

Pohovor je v plném proudu, vy už však pokukujete na hodinky, protože za chvíli potřebujete vyzvednou dceru v družině. To rozhodně nevypadá dobře. Nechoďte na pohovor s tím, že jste v časovém presu a raději personalistu požádejte o nový termín.